Historie freteček
27. 10. 2008
Historie chovu fretky
Fretka je jediným zástupcem skupiny lasicovitých šelem, který byl domestikován a dál šlechtěn.
Kolem jejího původu však panovaly až do 70. let 20. stol. rozličné dohady.
V padesátých letech
20.stol. převládal všeobecný názor, že fretka byla vyšlechtěna z tchoře stepního (lat.ozn.Mustela eversmannii).
Tato domněnka byla dokládána na základě kosterních kosterních znaků, především ale vycházela ze zvláštního zúžení na lebce, mezi očnicemi, které tchoř tmavý nemá.
Tyto znaky na kostře však nikdy nebyly spolehlivě průkazné.
Mnohé souvisejí přímo s domestikací a po několika generacích chovu v zajetí se objeví i u tchoře tmavého.
Navíc, ono zúžení na lebce není zřejmě výsadou tchoře stepního.
Čí potomek fretka opravdu je, dokázali vědci skutečně posoudit až v 70.letech 20.stol, kdy vešla v platnost teorie, že předkem dnešních fretek je skutečně tchoř tmavý.
V historii lidstva měla fretka svou podstatnou roli.
Údajně se fretky do Evropy dostaly během růstu Římské říše, kdy jejich předky - tchoře přivezli (zřejmě) z území Afriky římští vojáci.
Ti je prvně začali užívat k lovu. Právě díky svým schopnostem při honbě za králíky byl předek fretky, jako třetí domestikovaná šelma vůbec,považován za velmi dobrého pomocníka pomocníka.
O cíleném chovu fretek, za účelem lovu se zmiňují už staří Řekové, konkrétně například řecký autor Aristophanes v roce 450 před Kr., nebo Aristoteles v roce 350 n.l.
Není ovšem úplně jasné, zda šlo přímo o fretky, které známe dnes, protože v těchto umínkách chybějí přesné popisy zvířat.
Někdy kolem roku 63 Před.Kr. a 24 n.l se Strabo zmiňuje o přemnožení králíků na Baleárských ostrovech, které došlo tak daleko, že jejich obyvatelé žádali pomoc u císaře Augusta.
Ten podle Strabova popisu událostí, vyslal na ostrovy zvířata z území dnešní Lybie, chovaná za účelem lovu hlodavců.
Popsal také, že tato zvířata měla na čenichu nasazený náhubek a byla lovci vpouštěna do králičích nor, kde svým pachem a hlasem vyháněla králíky ven z nor, kde na ně čekali lovci se psy.
Takto popsaný způsob lovu se ujal i ve středověké Evropě a ještě dnes nese jméno "fretkování".
Z období středověku se rovněž dochovali zmínky o tom, že předci fretek byli chováni v domech jako prevence proti přemnožení domácích hlodavců, mnohem dříve, než tuto funkci převzala kočka domácí.
Přesto, třebaže v období renesance se fretka stala i oblíbeným domácím mazlíčkem vhodným k ochočení, neustále jako hlavní funkce jejího chovu neustále převažovalo zmíněné fretkování.
První umínky o šíření chovu fretek z Německa, pochází z roku 1200, v Británii z roku 1223 a z roku 1221 se údajně dochoval záznam o přivezení fretce podobných zvířátek na území Afgánistánu.
V roce 1281 se v Británii chov fretek dostal i na královský dvůr.
V roce 1384 vydal anglický král Richard II. výnos, kterým povolil svým úředníkům lov králíků s pomocí fretek.
Později, v roce 1390 tento výnos doplnil o zákaz fretkování v neděli.
V roce 1551 byla v Curichu, Gernerem popsána první albinotická fretka, jako "Srst, která je zbarvená jako by byla zašpiněná od moči".
V 18.století se fretky ve Střední Evropě používaly i v ovčínech, jako hubitelé krys a myší.
V roce 1860 si kolonizátoři z Evropy přivezli na Nový Zéland domestiované králíky.
Ti se ale opět přemnožili,a už v roce 1870 ničili úrodu i původní vegetaci.
V roce 1879 bylo z Evropy lodí posláno pět fretek, které měli tuto rozrostlou králičí populaci zlikvidovat.
V následujících letech, od roku 1882 do roku 1886, je následovaly další tisíce. Kromě těchto fretek, bylo vysláno přes moře i množství hranostajů a lasiček, relativně blízkých příbuzných fretky.
Původní plán na vyhubení králíků sice vyšel, ovšem po jejich vymizení z krajiny Nového Zélandu, se celé populace nově narozených, zdivočelých fretek vrhly na původní ptačí druhy a začaly jejich počty rapidně snižovat.
Stalo se to proto, že podnebí na Novém Zélandu umožnilo fretkám a lasičkám dobře se přizpůsobit, přežít v divoké přírodě a křížit se mezi s sebou.
Dalším důvodem, bylo také to, že v této oblasti neměly fretky žádné přirozené nepřátele a jediným, kdo jejich populaci dokázal ohrozit, byl člověk.
Pro původní druhy ptáků navíc nebylo snadné se před fretkami uchránit, protože většina z nich je nelétavých, a fretky příliš rychlé.
Dnes se počet těchto divokých fretek v tamní oblasti odhaduje na rovné miliony.
O něco později nastal podobný problém s králíky i na území Austrálie, kam ovšem fretky vysazeny nebyly, protože zdejší klima a prosstředí by jim neumožňovalo přežít.
Během roku 1800 se freky dostaly také do Ameriky, jako schopní hubitelé. během svého působení dokázaly časem vyhubit, nebo alespoň vyhnat z lidské blízkosti krysy, myši, hmyz, ale také mývaly severní.
Dnes, se fretky stále ještě drží v popředí zájmu.
Jsou neustále využívány jak pro lov králíků (především v Británii), tak jako domácí chytači hlodavců, a v neposlední řadě opět jako stále oblíbenější domácí mazlíčci.
Stala se rovnocenným soupeřem o lidskou náklonost se psi a kočkami a lidé je začínají chovat po celém světě.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář